Kostel svatého Jana Nepomuckého (Vrchní Orlice) ► by Berny dron

Opuštěný kostel, pár rekreačních chalup a i po více než sedmdesáti letech stále patrné trosky stavení či hranice polí připomínají vesnici Vrchní Orlice na Rychnovsku. Po osvobození v roce 1945 se v okolí odehrál šílený a krvavý lov na německé usedlíky.

Může to znít nesmírně cynicky a krutě, ale Anna Jaschkeová, která v prosinci 1929 zemřela jen jednáct dnů po narození, patřila ještě ke šťastnějším obyvatelům vesnice Vrchní Orlice, tehdy však Hohen Orlitz.

To, co se tady, ale i v sousedním Neratově a Bartošovicích odehrálo krátce po skončení druhé světové války, totiž nelze pojmenovat jinak než šílené zvěrstvo.

Vrchní Orlici, kde tehdy žilo více než 200 obyvatel, dnes připomíná kostel Svatého Jana Nepomuckého, zdánlivě utopený uprostřed ničeho. Po škole, hostinci, mlýnu, statku a většině dalších stavení zbyly přinejlepším základy, trosky sklepů či pásy polí, které připomínají dřívější česko-německou vesnici a tvrdý život v Orlických horách.

Mnohem častěji než na nešťastné obyvatele vsi se na místě vzpomíná třeba na dozorce finanční stráže Josefa Navrátila, kterého 25. září 1938 smrtelně zranily výstřely Henleinovců schovaných za hřbitovní zdí.

Strašná krvavá pomsta a zkáza celé osady následovala v květnu a červnu 1945.

Děsivé události začaly 10. května v jednu hodinu ráno, kdy Rudá armáda začala obsazovat vesnice podél Divoké Orlice. Osvoboditelé se většinou utábořili uprostřed vsi, sháněli jídlo a alkohol, udělali soupis všech mužů od 16 do 60 let a zabavili zbraně.

To nejhorší páchali čeští partyzáni

Po jejich oslavné pijatice a zásahu pancéřovou pěstí vyhořel kostel v Neratově, říkalo se, že znásilňují ženy, občas byly slyšet výstřely a do zajateckých táborů odvedli několik válečných německých navrátilců.

Ale to nejhorší tehdy ani zdaleka nespáchali Rusové. Tehdy tady operovali čeští partyzáni, kteří bez soudu popravili třeba Franze Krechkeho, Wenzela Saligera, Friericha Friemela, Josefa Jaschkeho, Johanna Weinberga a mnoho dalších.

Místní obyvatelé se domnívali, že s příchodem Čechů se vše obrátí k lepšímu a budou žít jako dříve. Byl to však velký omyl.

Spíš tragikomicky vyzněl 19. května první pokus dobrovolnické roty o odsun, když shromáždila obyvatele od 18 do 45 let a přikázala jim pochodovat do Lanškrouna. Průvod se ale zastavil ještě před Žamberkem a vrátil se zpět do Rokytnice.

Čistky a popravy po lidových soudech se odehrávaly do 26. května. Právě v ten den připravili čeští vojáci a partyzáni společnou akci ve všech vesnicích podél Divoké Orlice. Časně ráno všechny vsi obklíčili vojáci v neznámých uniformách, aby se nikdo nemohl dostat ven. Obcházeli všechny domy, zasedaly exekuční komise a každý Němec dostal pět až 25 ran podle toho, jak jej vylíčili čeští sousedé.

Toho dne bylo v Bartošovicích zavražděno pět Němců, v sousední Vrchní Orlici partyzáni zastřelili Heinricha Pohla. Vraždění pokračovalo i následující den, kdy dobrovolníci v Neratově seřadili kolonu 102 Němců, odvedli je přes most na pruskou stranu a nechali je svému osudu. Mnoho z nich se samozřejmě hned zase vrátilo.

Divoké odsuny, popravy, vraždy a plenění pokračovaly podél řeky i v červnu. Někteří vyhnaní usedlíci našli provizorní přístřeší u příbuzných ve Slezsku, další se nastěhovali do prázdných chalup, denně se chodili dívat, zda jejich česká stavení nehoří, v noci chodili dojit krávy, pokoušeli se odnést své věci a hlavně získat povolení zůstat v Českolovensku.

Přímo na jejich statku ve Vrchní Orlici v červnu opilí ruští vojáci zastřelili Antona a Franze Neumannovi, jen o jeden den je přežilo dalších pět lidí, kteří byly zmasakrovaní u Černé Vody. Jako jedna z posledních zemřela na Štědrý den 1945 Adelheid Jaschkeová, jež se stejně jako její sestřenice Anna narodila v roce 1929. Spekulovalo se o nešťastné lásce.

Němce z Orlických hor odvezli k Baltu

Druhá etapa odsunu se konala v srpnu 1946. Tehdy to již byly podstatně lépe připravené železniční transporty do německých okupačních zón. Drtivá většina Němců z Orlických hor skončila na ostrově Usedom v Baltickém moři a na přilehlém pobřeží Zadních Pomořan. Když se loučili s českými sousedy a příbuznými, s nadějí hovořili o tom, že za rok se vrátí zpět. Jenže jako v případě Vrchní Orlice už nebylo kam.

Anna Jaschke, Josef Pohl, Eduard Kubitschke, Teresia Hanisch, Ignaz Klapper, Anna Geisler a další obyvatelé Vrchní Orlice zemřeli ještě před českou mstou a jsou pochovaní na hřbitově u opuštěného kostela Svatého Jana Nepomuckého. Hohen Orlitz kromě kovárny a kolárny, ze kterých jsou vzorně udržované rekreační chalupy, nemá žádnou šanci na reinkarnaci. Právě kromě kostela, o který se stará Sdružení Neratov. Stavba z roku 1712 má zrekonstruovanou střechu, z nejhoršího je venku.

Zdroj: https://www.idnes.cz/hradec-kralove/zpravy/serial-zanikla-mista-vrchni-orlice-orlicke-hory.A170628_162522_hradec-zpravy_the

DJI Phantom 3 Advanced

Prosinec 2021

Lajk či odběr potěší :)